4. Výjezdní zasedání superbiker serveru v Žampachu 2005

28.10.2005

   Na sraz jsem se neuvěřitelně těšil. Moc jsem letos na mašině nenalítal a tak jsem se těšil na setkání s těmi, kteří patří mezi stálou gardu našeho serveru. S nápadem původně přišel Cobra, že sjezd uděláme opět v Peci pod Sněžkou, kde byl i loni. Jenomže nakonec vypadly noclehy a tak nezbylo nic jiného, než se na poslední chvíli poohlédnout po jiném místě.
   S Dádou nás napadnul Hotel Troníček, v Žampachu, kousek od Jílového u Prahy. Jak jinak, je to samozřejmě motorkářská hospoda. Nikdy jsem tam sice nebyl, ale protože si ji vybrali i ČMN jako místo pro pořádání svého srazu a protože tam mají kde schovat mášenky přes noc, bylo rozhodnuto. Hodně lidiček to přivítalo, je to přeci jen blíže středu naši vlasti a i těm nejvzdálenějším se tak ušetřilo skoro 200 km.
   Napsal jsem Mrožovi (majitel hotelu), že nás přijede cca 15, zda se pro nás najdou noclehy. Když slyšel, že jsme motorkáří, ani chvilku neváhal a pokoje byly zabukované.

   Připadlo mi hloupé nechat si po staré gardě platit předem. Známe se přeci jen nějakou tu dobu, a když řeknou, že jedou, tak jedou a zaplatí až na místě. Ale osud tomu chtěl jinak. I přesto, že byl státní svátek museli někteří do práce, někteří na letiště pro kolegy z práce, jiní zapomněli, že slaví narozeniny svých blízkých, některým to nevyšlo, atd. atd. Ale ještě před pátečním odjezdem nás bylo 10, což pro komorní akcičku nebylo zase tak málo.
   Páteční ráno bylo nádherné, svítilo sluníčko, bylo teplo. Prostě paráda. Neuvěřitelně mne začaly svědit dlaně a mozek se se začínal tvarovat do podoby motorových válců. Nevydržel jsem. Věděl jsem, že Janča s Ortmim určitě přijedou na mašině, nejsou to žádné bábovky, Trax o tom jsem nepochyboval a na Terku a Cobru jsem se nedovolal. I přesto jsme vyrazili. S Dádou jsme si dali sraz, já jel do práce autem ona z domu také, s komboškou v kufru.
   Ceny do soutěží, hry a další blbiny jsem ji předal jako kontraband a pak jsem pokračoval z práce na mašině s tím, že se sejdem v Žampachu.

   Trefit do hotelu nebyl žádný problém. Z Jílového jedete směrem po 105ce na Neveklov a v Borku v jedné z levotočivých zatáček je odbočka doprava, dolů z kopce na Žampach. Asi po 1 km dojedete na konec silnice, téměř až k řece Sázavě. Auto jsme nechali stát před hotelem, motorku jsem zaparkoval vedle a šli jsme se ubytovat. Jakmile jsem si vyzvednul klíč a odemkl pokoj, zvoní Ortmi, že vidí moji motorku, ale mně ne.
   Sešli jsme se nakonec dole a Ortmi mi mou R1 stáhnul k jeho R6, přímo před vchod.

   Ortmi s Jančou se šli převléci a jakmile tak učinili, všichni jsme se vydali na zahrádku před hotelem. Kromě lavic se slunečníky je tam i speciální grilovací a udící -iglů-, kde se dá i v případě nepřízně počasí užívat slastí dobrého pití a jídla.
   Zatím jsme byli pouze 4. Kde se vzalo tu se vzalo, přiřítilo se znenadání z vrchu Káčko a z něj leze Terka. A safra. Ani jednoho z nás nenapadla myšlenka, že v případě hezkého počasí by nepřijela na motorce. Přisedla k nám, dala si také baštu a mezi tím jsme špekulovali, kam že to vyrazíme na vyjížďku.


   Opět volám Cobrovi, je ale stále nedostupný. Snad se mu nic nestalo. Trax ještě musel doma na procházku s Vaškem (se psem, nééé se synem :-) a asi s 3 hodinovým zpožděním nakonec také dorazil. Mezi tím mi přichází od Cobry SMSka, že nepřijede. Pochovali s Romčou jejich dobrmaního pesana. No není se čemu divit, já bych asi taky pak nejel.
   Zůstalo nás pouze 6 statečných. Upřímně? Jen těžko jsem skrýval zklamání. Kam se všichni poděli? Ale co se dalo dělat, zbytek party mne uklidňoval, že na Fitness Day jsme byli jen 2, a že zábava prostě musí být, i kdyby na benzín nebylo. 

   Zatímco se ostatní převlékali, chopil jsem se foťáku a fotil hotel. Hned u vchodu málem vrazíte do stolu pro měření síly na páce a za zádveřím narazíte na strážce, který zejména v noci svým bystrým skleněným okem sleduje, co se v bááru děje. Hned za ním je Juke-Box s těma nejrokovo-metalovýma písničkama, které k motorkářům patří.
   Jakmile vejdete, okamžitě na vás dýchne atmosféra útulné motorkářské hospůdky. Všude samé věci, které nesou přislušnost k Harley Davidson, zbytky blatníků, motorů, vlajky, spousty fotek ze srazů, ale i samotných motocyklů. Dokonce na parapetu měli jednoho Haryka přímo postaveného. Prostě paráda. I Když máme supersporty, cítili jsme se tam jako doma.


   Když už jsme seděli dole, přisednul si k nám Mrož, sám pan majitel a nabídnul nám, zda se nechceme podívat do nově připravovaných pokojů. To se nedalo odmítnout, zejména pokud jsem měl ještě v ruce foťák.
   Mrož nás provedl pokojemi Harley Davidson, dokonce i koupelnu má pokoj ve stejném stylu. Rozdělanou má teď i Jawu a chystá se i na další značky.Jak sám říká: -Jde to pomalu, ale zima na krku tak s tím snad pohnu. Chci oslovit ty, kteří svou značku uctívají a pokud vím, tohle nikde v Evropě není, tak ať si to užijí.-
  

  Hodiny kvapem utíkaly a pokud jsme se chtěli pořádně projet, museli jsme vyrazit. Nasedáme na motorky, Terka do Káčka (že pojede domů nakrmit psa, a že se ještě večer vrátí, až přijedeme z vyjížďky) a vyrážíme. Já, Dáda, Ortmi, Janča a Trax.


   Hned v Neveklově zastavujeme na benzince a všichni dolejváme do nádrží papů pro ty naše holky. Když se vracím od kasy, koho to vidí me bystré oči? Není to Sete na bujném oří? Je to Sete na bujném oři. Tak ten svět je skutečně malý. Ani chvilku neváhá a přidává se k nám, aby nás provedl místními silničkami a ukázal nám, jak se jezdí -na Benešovský způsob-
   Chmury v mé tváři se pomalu vyjasňovaly. Sbírali jsme se skutečně jako ve filmu 7 statečných. Vyrazili jsme po 105ce do Křečovic (do Vesničky střediskové, do rodné obce Otíka) a dále pak až do Sedlčan. Ze Sedlčan nás Sete táhnul na Sedlec-Prčice, po 121čce nahoru na Votice a po E55 směrem na Benešov, kde se v Jírovicích připojil Vladimír Ivánovič.
   Takovou přezdívku (Lenin) dostal brácha Seteho. To už jsme měli v teamu 2 Ducatky a konečně nás bylo celkem 7 statečných. Jenomže bohužel na stejném místě se odpojil Trax se slovy, že si něco zařídí a večer do Žampachu přijede.
   Pak už jsme to fičeli po 114 na Neveklov a opět po 105ce zpět nahoru na Žampach. Až teď, když se koukám na mapu, vidím, jaké to bylo pěkné kolečko. A stálo za to. Pěkně jsme se projeli, na nikoho se nečekalo. Počasí super.

  
   Po příjezdu jsme hodili sprchu (tedy kromě Seteho a Lenina) a vydali se dolů do hospůdky na véču. Dáda vzala všechny věci, hru SuperbikerGP, pexeso a ceny co jsme nakoupili a s kabelou jak pro výpravu na severní pól jsme se vřítili do salónu. To už nás tam čekala Terka.
   Po večeři jsme pěkně zabavili 2 stoly vedle sebe a konečně se mohlo rozjet poslední mistrovství této sezóny. SBGP.  Motocykly byly vybrány podle barevné příslušnosti ke značce a začalo se vrhat. Jak jinak, první se ujaly vedení Yamahy R1 a R6. Já vedl, v těsném závěsu Janča a za náma Ortmi, Dáda a Terka a někde v dáli Ducatky.
   Těm se nedařilo až do samotného závěru, kdy Sete spadnul na olejové skvrně a podlehl zraněním. I přes úpěnlivé prosby o povolení zmrtvých vstání mu nebylo vyhověno a tak barvy Ducati hájil pouze Lenin, který se v samotném závěru vyburcoval k neuvěřitelnému výkonu. Vyhrála Janča na R6, a to safra i přes to, že nemá vůbec řidičák. A my ostřílení jsme usušili.


   Po naložení strojů do kamionů jsme pozřeli něco k pití a mohli jsme začít druhou soutěž, kterou bylo pexeso s fotkama zúčastněných. Jen škoda, že Sete a Lenin neměli na pexesu svoje fotky, původně se s nima nepočítalo.
   Pexeso tříbí mysl a tak ve vzduchu visela dusná atmosféra. Vyhrají muži nebo ženy....? Boj to byl tvrdý, no koukněte na ty fotky. Plno soustředění, některým problesklo při zmaření úspěšného otočení 2 karet i zlo v očích. A hádejte kdo vyhrál. Zase Janča. Ta ženská pobere snad úplně všechno.
   Ti, kteří prohráli si uspořádali další podsoutěž, kdy mezi sebou budou soupeřit všichni, kteří ve vyřazovacích soubojích o prvenství prohráli. Tím se celé Pexeso zdramatizovalo a nabralo na grádech. Prostě všichni, i poražení chtěli nějakou tu cenu.


   Na ty došlo hned v zápětí. To bylo radosti, nadělovalo se vínečko, ale i tvrdší kořalka, salámek, oblečení, kosmetika a další drobnosti, jakými byly například vlastnoručně podepsané žabky, které nosil proslulý Jacomo Pisarelli v paddocku, když bylo vedro.
   Ihned po rozdání cen mi volal Trax, že nepřijede, protože musí zůstat doma a vyřídit jednu neodkladnou záležitost.


   Hned po udílení cen se v duchu tradice předávaly výroční certifikáty. Je škoda, že ne všechny, co jsem vyrobil, našly svého majitele. Tak alespoň ti, kteří je dostali poprvé mi zapózovali. Ihned po rozdání certifikátů jsme se rozloučili s Terkou. Musela do práce.


   Byla už pozdní tma, když Sete oznámil, že zvedají kotvy a s bráchou se vydávají na zpáteční cestu. Všichni jsme je vyprovodili. Bylo naprosto super, že se k nám přidali a všichni jsme jim byli vděčni za úžasnou vyjížďku.


   Bylo něco kolem 23:00, když se Ortmi vydal na kutě. Den před tím někde slavili a tak na něj dolehla únava. Holky se vydaly na kutě asi 1/2 hodiny po něm. Mně se ještě spát nechtělo a tak jsem koukal asi do 2:00 do rána na koncert Kabátů a dalších metalových kapel.
   Muziku mají u Troníčka dobrou, subwoofer duněl hezky a přítmí dodávalo příjemnou atmosféru. Kolem druhé už přišla únava i na mne a tak jsem si zalezl do pelechu a šel navštívit -Spálov-

   Ráno nás opět přivítalo v celé své hnusnosti. Mlha, zima...ale prosvítající sluneční paprsky věštily, že se to vybere. Nikdo nás z pokojů nevyháněl, nikam jsme nespěchali, takže jsem vytáhl kuličkového Glocka a šli jsme si společně k Sázavě zastřílet.
   Sluníčko pomalu, ale jistě vytahovalo paprsky přes opar a pomalu se nám odhalovalo krásu místní řeky, kde se dá na břehu u hotelu stanovat. Holkám šla střelba velmi dobře, Ortmi si jen osvěžil své praktické střelecké zkušenosti a všichni společně jsme rozmašírovali plastové kelímky.


   Počasí bylo opravdu super, přímo říkalo: -Sedni si k vodě, komíhej na břehu jen tak nohama, vychutnej si tu volnost a pohodu. A tak jsme kecali a přemýšleli kudy vyvezu Ortmiho s Jančou, kteří se ještě chystali dále do Liberce.


   Stále více se oteplovalo. Safra, to by v tom byl čert, abych si nehodil aspoň 10 žabek. Sundal jsem si boty a šupky do vody pro placáky a házel jsem žabky. Na závěr vodního výletu jsem pak na žádost publika vystřihnul jednu holubičku, ale podle další fotky poznáte, že se mi to málem stalo osudným.
   Voda byla pěkně studená, ale následné šourání naboso mokrou trávou... prostě kdo to někdy zkusil ví, o čem tady píšu.


   Slunce už bylo hodně vysoko, když jsem se oblékal do kombinézy, abych přes Úvaly a Brandýs protáhnul Ortmiho s Jančou mimo Prahu směrem na Liberec. V Brandýse jsme se nakonec rozloučili.
   Chtěl bych všem, kteří přijeli moc poděkovat. Škoda jen, že nás bylo tak málo, ale o co nás bylo méně, o to byla lepší nálada. Ještě jednou díky.

Text: Yamič
Kontrola pravopisu: nikdo
Foto: ortmi, janča, yamič, dáda